Kodet: Evropa potřebuje křesťanské hodnoty

Ve volebním roce přináší Deník sérii rozhovorů s lidmi, kteří byli u vzniku Kraje Vysočina. Dalším z nich je někdejší náměstek hejtmana Václav Kodet

Jihlava – Až budou na podzim voliči na Vysočině pročítat kandidátky, poprvé od vzniku kraje zde nenajdou jméno někdejšího náměstka hejtmana Václava Kodeta. „Po dlouhých letech v politice jsem se rozhodl víc věnovat práci a rodině. Politickou práci přenechám mladším a věřím, že ve volbách uspějí i beze mne,“ říká dlouholetý krajský předseda KDU­ČSL a současný šéf klubu lidovců v krajském zastupitelstvu.

* Jak se lesník dostane k politice?

U mě je to velmi jednoduché. Nevím, zda je vztah k politice dědičný, ale my jsme měli politiku v rodině. Se sourozenci jsme dávno před devětaosmdesátým rokem věděli, že otec byl za své politické aktivity zavřený. Díky tomu jsme politiku vnímali jinak než většinová společnost. Po osmdesátém devátém jsme se všichni sourozenci začali politicky angažovat. Pro nás to pochopitelně bylo v tehdejší lidové straně. Já jsem se postupně stal místopředsedou a předsedou okresní organizace, krajské volby v roce 2000 mě už zastihly ve funkci krajského předsedy KDU­ČSL. Měl jsem tedy na starosti organizaci voleb a sestavování kandidátek. A pak se to rozjelo.

* Do těchto prvních krajských voleb jste ale jako strana nešli samostatně. Proč?

V té době zde v zemi vládli sociální demokraté s tichou podporou ODS. Naše strana chtěla samozřejmě uspět, ale sama by to měla těžké. Vznikl proto projekt Čtyřkoalice. Náš tehdejší předseda Josef Lux postavil Čtyřkoalici jako hráz proti opoziční smlouvě. To byl geniální tah, který zafungoval, a Čtyřkoalice tak splnila svou historickou úlohu.

* Dobře, lídři lidovců, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance se dohodli na celostátní úrovni. Co to ale znamenalo pro regiony?

Já to dnes vnímám hlavně jako velkou školu. Na půdorysu čtyř politických stran je velmi složité něco domlouvat, hledání východisek ze čtyř poměrně rozličných programů bylo hodně poučné.

* Měl jste, díky pozici lidovců na Vysočině, jednodušší pozici než vaši spolustraníci jinde?

Ani bych neřekl. Snažil jsem se vystupovat z pozice nejsilnějšího partnera s ambicí mít lídra, ale vše bylo nutné prodiskutovat a zdůvodnit. Samozřejmé nebylo nikdy nic.

* Lídrem lidovců se tehdy stal pro mnohé překvapivě František Dohnal, někdejší starosta Jihlavy, ale také politik s národně socialistickou minulostí. Proč?

Bylo to hlavně z pragmatických důvodů, ve volbách jsme zkrátka chtěli uspět. Chtěl jsem přivést lídra, který má šanci na úspěch a kterého by mohly akceptovat všechny strany. To se mi sice povedlo, stejně ale nebyl ve Čtyřkoalici akceptován jako lídr všech, ale jen KDU­ČSL. František Dohnal však v té době nebyl už nijak politicky angažován, já jsem jej znal jako úspěšného starostu a předsedu Svazu měst a obcí. Logicky to tedy byla jedna z osobností, kterou jsem na začátku roku 2000 oslovil. On se k mému příjemnému překvapení moc nerozmýšlel, a měli jsme lídra.

* První krajské volby jste vyhráli, ale hned první zasedání zastupitelstva moc klidné nebylo...

Ano, první zastupitelstvo začínalo asi hodinku po oficiálním začátku, protože koaliční strany zkoušely moje nervy a nechtěly podepsat koaliční smlouvu. Spolu s Františkem Dohnalem jsme to zvládli a nakonec jsme zvládli i sestavení krajských institucí. Já sám jsem měl po roce 1989 možnost být u zakládání a budování tolika organizací a institucí, že bych si skoro mohl říkat, že jsem budovatel. Budování tehdy ještě Jihlavského kraje, který pak změnil název přes kraj Vysočina na současný Kraj Vysočina, bylo podobné budování radnic po revoluci. To, že byl kraj nový, nám dalo možnost stavět na zelené louce a to na tom bylo krásné. Měli jsme jednoho zaměstnance, pronajaté prostory, ale byli jsme hybatelé stavění základů. A z těchto základů těží ještě dnes i současná krajská reprezentace.

* Co takové stavění obnášelo?

Bylo nutné vybudovat celou strukturu úřadu. Ustavující zasedání zastupitelstva bylo těsně před Vánocemi roku 2000. Hned mezi svátky mi volal tehdy už zvolený hejtman Dohnal s tím, že je třeba nechat vyrobit razítko a on, byť už byl před tím starostou Jihlavy, nic takového nikdy nezařizoval. Byl v té době jediným zaměstnancem kraje, a úplně všechno bylo na něm. Volal také hejtmanovi Evženu Tošenovskému do Ostravy, ale toho trápil stejný problém. Nakonec jsme to zvládli i díky tomu, že jsem už prošel různými funkcemi a nějaká ta razítka jsem už vyřídil.

* Vy sám, byť předseda v podstatě vítězné strany, jste byl „jen“ neuvolněným radním. Proč?

Neměl jsem ambice být placeným politikem. Rád jsem dělal stranickou politiku a tam se mi poměrně dařilo a bavilo mě to. Možná i díky tomu, že jsem to měl nějak v genech. Pro jednodušší domluvy před volbami jsem se ucházel až o třinácté místo na čtyřkoaliční kandidátce. Když jsem byl ale z tohoto místa nejlepším volebním výsledkem zvolen, bylo vcelku obtížné vysvětlit některým lidem, že František Dohnal bude určitě lepším hejtmanem než já. Bylo jasné, že je ve veřejné správě mnohem zkušenější. Na druhou stranu jsem ale nemohl nevidět, co chtěli voliči, takže jsem musel do veřejné funkce nastoupit.

* Takže tím, že jste proti vůli některých svých spolustraníků stále prosazoval Františka Dohnala, jste trochu riskoval i své postavení. Nelitoval jste toho?

Určitě ne. Naopak si myslím, že to bylo jedno z nejlepších mých rozhodnutí. Až budou jednou historici mapovat roli dnes již bohužel zesnulého Františka Dohnala, určitě mu budou připisovat velmi výraznou roli. Do historie Vysočiny se zapsal nesmazatelně. Rozjížděl novodobou radnici v Jihlavě a měl dobře našlápnuto i na kraji. Ostatně o tom svědčí i to, že byl jedním z prvních občanů Vysočiny, který dostal nejvyšší vyznamenání kraje.

* Jak jste se s ostatními radními tehdy podělili o sféry činnosti, za které budete odpovídat?

Rozdělování resortů na krajích a obcích je trochu umělá věc. V zákoně to nastavené není, ale ukázalo se to být užitečné. Jak přicházeli lidé a kraje přejímaly nové kompetence, tak bylo dobré to nějak koordinovat. Pro bylo vyčleněno lesní hospodářství, což je moje doména. Celkově ale rada v onom prvním volebním období fungovala jako kolektivní orgán a záběr každého z nás byl hodně široký.

* Jako Čtyřkoalice jste byli v koalici s občanskými demokraty, ale mezi náměstky hejtmana byla i zástupkyně Sdružení nezávislých kandidátů a sociální demokrat. Fungovala taková široká koalice?

Nebudu zastírat, že o takto širokou koalici nejvíc usiloval František Dohnal, já jsem této myšlence příliš nakloněn nebyl. Nakonec jsem ale souhlasil, ale udělal jsem dobře. Ukázalo se, že to pro začátek kraje bylo přínosem. První důležité kroky byly přijímány s širokým konsensem, což bylo určitě příjemnější než čelit tlaku silné opozice. A také jsme se spolu učili žít.

* Dařilo se vám to?

Myslím, že docela ano, protože některé přátelské vazby přetrvaly. Dnes jsou možná jednání konstruktivnější, protože podklady připravuje aparát. My jsme všechno dělali na koleně, o všem jsme museli diskutovat, být ochotni ke kompromisu a ke hledání nejlepšího řešení. Kdo začínal v devadesátých letech na radnicích nebo pak na krajích, tak ví, o čem mluvím. Bylo to hodně práce, ale krásná doba.

* Co se vám v oněch začátcích nejvíc povedlo?

Myslím, že dobrý je systém sestavování a konstrukce rozpočtu kraje. Formát, který se drží dodnes, dal kraji pevný základ. Málo platné, peníze jsou vždy až na prvním místě.

* Do voleb v roce 2004 jste šli jako samostatná strana, a tentokrát jste už nevyhráli…

Kromě vítězné ODS nás tehdy sice porazili i komunisté, ale my jsme si jako KDUČSL polepšili v počtu mandátů. V prvním volebním období jsme měli šest zastupitelů, po dalších volbách už deset. Na jednu stranu bylo dobré, že jsme měli kompaktnější tým, na druhou jsme byli v koalici tentokrát těmi slabšími. Vzhledem k tomu, že jsme s ODS vycházeli velmi korektně, tak se na vztazích moc nezměnilo.

* Nyní už jste ale na kraji začal pracovat na plný úvazek?

Ano, sezení na dvou židlích už nebylo možné, a stal jsem se uvolněným radním. Poté, co František Dohnal odešel na Nejvyšší kontrolní úřad, jsem převzal roli prvního hejtmanova náměstka.

* Koalice už byla tentokrát užší, nevešli se do ní už sociální demokraté, ale Sdružení nezávislých kandidátů zůstalo. Co rozhodovalo o složení koalice?

Zatímco v malých obcích nemá politika valný smysl, čím je celek větší, tím víc se uplatňují politické tlaky. No, a kraj je už poměrně velký celek. Sdružení nezávislých kandidátů bylo reprezentantem starostů a lidí, kteří mají ve veřejné správě něco za sebou. Ale starostování na vesnici jsem už za sebou měl i já, a z radnic v Jihlavě, v Telči či Třebíči byli i další kolegové ve vedení kraje. Zkušenost z komunální politiky je na krajské úrovni určitě užitečná.

* Sociální demokracie se ocitla stranou. Jakou byla opozicí?

Tím, jak se krajské volby prolínají s parlamentními, tak v případě stran s celostátní působností v podstatě neustává. Sociální demokraté se připravovali na budoucí úspěch a byli hodně hlasitou opozicí. Zatímco celé první volební období bylo, jak se říká na vesnici, o cestách a o kanálech, tak druhé už bylo víc poznamenané politickým soupeřením. Ani zde však myslím nebyly žádné excesy, které by nějak překračovaly hranici korektních vztahů.

* O další čtyři roky později však sociální demokracie vyhrála s poměrně velkým náskokem. Co podle vás rozhodlo?

Ukázalo se, že s postupem času jsou krajské volby stále víc ovlivňovány celostátní politikou. V onom roce 2008 podle mého názoru výrazně ovlivnil náladu voličů slib sociální demokracie, že v případě vítězství zruší poplatky v krajských nemocnicích. Ještě větší vliv však asi měla celkově nepříznivá nálada vůči pravicové vládě.

* Jak se to projevilo?

Bylo to jednoduché. Sociální demokraté vytvořili jednobarevnou radu, kterou opřeli o spolupráci s komunisty, a tento v demokratickém prostředí nestandardní model trvá stále. Mě osobně to mrzelo, protože bylo možné vedení kraje postavit tak, aby se obešlo bez podpory komunistů, a my jsme tomu byli určitě nakloněni. Osobně si myslím, že to není dobré ani pro kraj, ale ani pro samotnou sociální demokracii. To, že nemáte jakousi vnitřní opozici, která může korigovat případné úlety, je v politice nebezpečné.

* Myslíte nějaký konkrétní „úlet“?

Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale kraj jsme od začátku stavěli na demokratických základech a takový by měl být. To, že si sociální demokraté kupují loajalitu komunistické pseudoopozice za tři placená místa na hejtmanství, je nedůstojné. Co se ale týče věcných problémů, tak my nejsme určitě opozicí pro opozici a při hlasování v zastupitelstvu zvedáme ruku pro více než devadesát procent návrhů.

* Vy sám jste ale ohlásil, že se chcete z politiky stáhnout. Není to předčasné?

Po neúspěšných volbách v roce 2008 jsem dal funkci krajského předsedy k dispozici. Ovšem díky preferenčním hlasům jsem se dostal do zastupitelstva i v posledních volbách a nyní jsem předsedou klubu zastupitelů KDUČSL. Letos však už kandidovat nechci. Myslím, že moje doba skončila, a rozhodl jsem se přenechat iniciativu jiným.

* Ve vaší rodině má křesťanská politika tradici a rod Kodetů z Malého Beranova lze bez nadsázky označit za tradiční lidovecký. Jaký význam má tradice v moderní křesťanské politice?

Já jsem na to, že jsem z tradiční lidovecké rodiny, hrdý. To nemůže říci každý. Tradice a dlouhodobá ukotvenost názorů je to, co KDU­ČSL odlišuje od většiny jiných politických stran. Po neúspěšných volbách přišli noví, mladší lidé, a já to vítám. Ve straně s takovou historií je výměna generací určitě prospěšná. Jen mě občas zamrzí, když vidím, že pro mnohé mladší členy přestávají být staří lidovci partnery.

* Mají podle vás křesťanští demokraté čím oslovit lidi i v jednadvacátém století?

Křesťanská demokracie do Evropy jednoznačně patří, a jak se ukazuje i v posledních měsících, nemá v podstatě alternativu. Nechci, aby to vyznělo nějak nadneseně, ale budoucnost Evropy je jen v křesťanské Evropě. Strany, které se v minulém století konstituovaly na křesťanskodemokratických principech a hodnotách, podle mě jsou a budou v politickém spektru nezastupitelné.

* Jak to je a bude s nezastupitelností Václava Kodeta?

Nyní jsem ve stranických strukturách činný z titulu předsedy zastupitelského klubu a díky tomu jsem členem krajského předsednictva. Nejsem sice ještě unaven, ale přicházejí jiní lidé, kteří mají třeba i jiné názory. Já jsem si myslím svoje v KDU­ČSL odpracoval. Není jednoduché skloubit politiku s pracovním a osobním životem a já jsem si toho už užil dost. Nedávno jsem například dostal velmi zajímavou pracovní nabídku od ministra zemědělství, ale rozhodl jsem se ji už nepřijmout. Cítím se dobře ve firmě, kde máme našlápnuto k většímu rozvoji, a pokud mi nějaký čas zbude, tak jej chci věnovat blízkým. Vůči rodině, která se nyní rozrůstá o vnoučata, mám dluh a chystám se jej tak trochu odčinit. Dostávám se zkrátka do let, kdy člověk vnímá rodinu jinak než zamlada, a myslím, že už mám nárok být víc manželem, otcem a dědečkem než politikem.

***

Josef Lux postavil Čtyřkoalici jako hráz proti opoziční smlouvě. To byl geniální tah, který zafungoval, a Čtyřkoalice splnila svou historickou úlohu.

Na to, že jsem z tradiční lidovecké rodiny, jsem hrdý. To nemůže říci každý. Dlouhodobá ukotvenost názorů je to, co KDU­ČSL odlišuje od většiny jiných politických stran.

Václav Kodet

Sedmapadesátiletý politik je od roku 1990 členem KDU­-ČSL, mezi roky 1999-2009 byl předsedou krajské organizace strany. Od roku 2000 je nepřetržitě zastupitelem Kraje Vysočina. Mezi léty 2001 a 2004 byl neuvolněným radním kraje, v letech 2005 až 2008 byl náměstkem hejtmana pro dopravu a lesní hospodářství. Žije v Malém Beranově nedaleko Jihlavy. V obci, jejímž je posledním v místě narozeným obyvatelem, zastával také post starosty. Je ženatý, má pět dětí a čtyři vnoučata.


Téma: KDU - ČSL    16.4.2016    Havlíčkobrodský deník    Strana 2    Rozhovor    STANISLAV CAHA