Celkem tři interpelace na ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka přednesl poslanec Kaňkovský dne 6. dubna 2017 na  56. schůzi PSP - 6. 4. 2017

1.            ve věci stav přípravy na povinný elektronický recept

Poslanec Vít Kaňkovský:

Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně a kolegové.

Vážený pane ministře, u odborné veřejnosti se v posledních týdnech opět rozhořela diskuse kolem povinného elektronického receptu. Je všeobecně známo, že po tříletém odkladu se blíží datum 1. 1. 2018, odkdy bude používání elektronického receptu povinné. Podotýkám, že nepatřím k odpůrcům elektronizace zdravotnictví. Přesto nelze nevidět určité pnutí mezi lékaři a musím říci i nemocnicemi, protože zavedení elektronického receptu má svá rizika a hlavně je provázeno i náklady, a to nejen na hardwarové a softwarové vybavení, ale u nemocnic jsou to i nároky personální.

Jen pro představu z praxe. Pracuji jako primář ve středně velké nemocnici, která má 550 lůžek a něco přes tisíc zaměstnanců. V této nemocnici pracujeme jako lékaři na více než 450 PC stanicích. Připojení na internet má sotva třetina z nich. Naše nemocnice se na povinný elektronický recept zodpovědně připravuje a věřím, že to stihneme, ale je evidentní, že to nebude zadarmo a ani to nepůjde bez personálních nároků. Také nelze nevidět skupinu privátních lékařů, zejména těch na sklonku kariéry, kteří nepracují s PC. Ať už se to komu líbí, nebo nelíbí, prostě určitá skupina lékařů počítač ve své ordinaci neužívá. A vadí mi, když je z některých stran veden na tyto lékaře útok, že jsou lidově řečeno zaostalí, či podobné výroky. V České republice se potýkáme s narůstajícím personálním deficitem jak v nemocnicích, tak v privátní sféře zejména u praktických lékařů. Považuji proto za rizikové, abychom problémy kolem povinného elektronického receptu zlehčovali.

Ptám se vás proto, pane ministře, co jste kromě příslibu drobného úhradového ohodnocení pro zavedení elektronického receptu v praxi udělal. Jakou jste nabídl pomoc zdravotnickým zařízením, a to jak nemocničním, tak privátním? A jak jste v tomto ohledu využili tříletý odklad zákonné povinnosti?

2.         ve věci Stav implementace Zdraví 2020, primární prevence

Poslanec Vít Kaňkovský:

Vážený nepřítomný pane ministře,

vláda České republiky přijala v březnu 2014, a následně tak učinila i Poslanecká sněmovna, národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí Zdraví 2020. V září 2015 pak vláda přijala třináct takzvaných akčních plánů, které blíže specifikují konkrétní cíle, odpovědnost, ukazatele, termíny plnění pro klíčová prioritní témata této národní strategie a rámcové rozpočty.

Je všeobecně známo, respektive minimálně v odborné veřejnosti, že pokud se týká kvality zdraví české populace, tak po roce 1989 došlo k významnému prodloužení střední délky života. Bohužel u dalšího kvalitativního parametru, kterým je všeobecně uznávaná délka života ve zdraví, tedy ta část života, kterou konkrétní člověk prožije bez významnějšího zdravotního omezení, už se České republice tak nedaří. K jejímu prodloužení dochází pouze velmi pozvolna. A zde je vidět zásadní rozdíl například ve srovnání se severskými zeměmi. ***

Dle epidemiologů je jedním z faktorů nízká úroveň preventivních programů, a to zejména primární prevence v České republice. Primární prevence nemocí je jedním ze zásadních nástrojů ke zvýšení kvality zdraví populace. V České republice se však tato oblast dlouhodobě podceňuje.

A sem směřuje moje otázka. Třináct přijatých akčních plánů v sobě zahrnuje řadu aktivit právě i v primární prevenci. Mnohé dílčí úkoly již měly být naplněny během roku 2016. Bohužel ani veřejnost, ani Sněmovna, či alespoň členové výboru pro zdravotnictví dosud neobdrželi informaci o plnění těchto cílů. Jaká je tedy, pane ministře, současná situace?

3.         ve věci Úhrada vzletů LZS         

Poslanec Vít Kaňkovský:

Vážený nepřítomný pane ministře,

od 1. ledna 2017 provozují leteckou záchrannou službu v krajích noví provozovatelé. Nedlouho po zahájení nového provozu se objevily skutečnosti, které rozladily občany i odbornou veřejnost. Jedná se o tu část smluv s novými provozovateli, které říkají, že letový provoz se u těch základen, které nemají 24hodinový provoz, zkracuje oproti dřívějšímu období a tomu budou odpovídat i úhrady. V praxi to znamená, že zatímco dříve vzlétala letecká záchranná služba už od rozednění po setmění, dnes může vzlétnout pouze dle nasmlouvaného času, tedy v ranních hodinách o hodinu či déle po rozednění a večer již nemůže vzlétnout po smluvně zakotveném konci letového provozu, byť fakticky ještě nenastalo setmění. Již k tomuto tématu proběhla poměrně živá diskuse, ve které se vaše ministerstvo brání, že je pro celou Českou republiku zajištěn 24hodinový provoz ze základen v Plzni, Praze, Ostravě a Brně. Přesto existují situace, existují konkrétní případy, kdy vzlet letecké záchranné služby ze stanoviště geograficky nejbližšího je pro ošetření pacienta v ohrožení života nejrychlejší, a tím i nejbezpečnější.

Ministerstvo zdravotnictví na své tiskové konferenci 15. března tohoto roku sdělilo, že bude hledat cesty, jak vzniklou situaci úhradami vzletu letecké záchranné služby mimo nasmlouvanou dobu řešit. Moje otázka zní, zda již Ministerstvo zdravotnictví našlo – a jaké – konkrétní řešení. Děkuji.